U nás máme všechny druhy hydroizolací s oblasti stavební chemie pro všechny části stavby (balkón, terasa, koupelna, bazén, střecha, základy...) v různých variantách provedení, zpracování a základních bází. Více níže...
Hydroizolací je mnoho druhů a typů a liší se mezi sebou dost a v různých směrech.
Nejdříve základní rozdělení a níže pak si povíme o tom jak vybírat a něco více o některých konkrétních typech:
Podle provedení a způsobu aplikace
Podle materiálu, který je jejich základem
Podle počtu složek
Podle prodyšnosti
Nejdůležitější je samozřejmě to, co potřebuji zaizolovat, z čehož většinou automaticky vyplyne vše ostatní.
Pokud tedy potřebuji vyřešit např. hydroizolaci koupelny v soukromém bytě, na které bude dlažba a obklad, pak je vše jasné: je to interiér, běžná/nízká zátěž, není třeba ani prodyšnost, ani pochůznost ani odolnost proti UV...
Zbývá pak ještě doplnit, na jaký druh podkladu se bude hydroizolace aplikovat.
Cementové materiály se např. nemohou aplikovat přímo na anhydritový podklad - je nutné zvolit buď necementovou alternativu a nebo případně použít uzavírací penetraci, která ale není součástí standardního řešení, neb pod většinu (cementových) hydroizolací se nepenetruje. On by ostatně v potenciálně mokrých či vlhkých prostorech anhydrit vůbec být neměl, nicméně v praxi se s tím často setkáváme. O to lépe a pečlivěji je třeba hydroizolaci provést.
Pokud potřebuji řešit izolaci něčeho co nespadá do zmíněných standardních kategorií, je třeba posoudit několik důležitých aspektů:
Nyní se pojďme trochu blíže podívat na některé druhy izolací:
V cementové variantě se jedná asi o nejčastěji používaný typ, zejména pro exteriér a zátěžové interiéry.
Jak název napovídá, nanáší se hladítkem v několika vrstvách (2 až 3).
Jsou pružné, houževnaté, prodyšné pro vodní páry, často i UV odolné a pochozí (i když někdy "neoficiálně") a obecně i dobře a snadno zpracovatelné (i když už nám pár "borců" předvedlo různá "kouzla" :-D ).
Typické použití je na balkóny, bazény, do garáže, veřejných sprch, s jistou výhradou na terasy...
Opět název je všeříkající... Společně se stěrkovými by se také daly označit jako "povlakové" izolace.
Jsou nicméně dostatečně řídké pro aplikaci štětkou, štětcem nebo dokonce i válečkem, což je pro mnoho lidí snadnější než stěrkování.
Sem patří poměrně široké spektrum, včetně některých společných z kategorie stěrkových.
Tyto se typicky používají pro vytvoření dodatečné vodotěsné bariéry ve zdivu, ve kterém vzlíná vlhkost.
Stěna se navrtá hlubokými otvory v určeném rozestupu, do kterých se následně injektuje krém či roztok, který se vsákne do zdiva a vytvoří souvislou neprostupnou clonu, která zabrání dalšímu vzlínání vody, tvorbě plísní a dalším spojeným neduhům.
Injektáž může být nízkotlaká nebo vysokotlaká.
Pro provedení svépomocí je samozřejmě vhodná nízkotlaká, ke které stačí pouze služná vytlačovací pistole s vhodnou aplikační trubičkou nebo hadičkou.
Vysokotlaká verze poskytuje o něco vyšší účinnost, nicméně vyžaduje další vybavení a je vhodná spíše pro profesionální použití.
Když jsme výše mluvili o povlakových, které vytvářejí vrstvu na izolovaném objektu, strukturálními myslíme ty, které vytváření nepropustnou vrstvu přímo ve struktuře izolovaného objektu.
Typický zástupce: krystalizační hydroizolace - velmi specifický typ s řadou výhod, ale i nevýhod.
Materiál se nanáší na vodou nasycený podklad a nadále se musí udržovat vlhký až mokrý po dobu mnoha hodin až jednotek dnů. Během této doby do struktury podkladu (betonu) prosakují speciální polymery, které v něm následně krystalizují, čímž ucpou všechny volné dutinky a kapiláry a vytvoří tak nepropustnou vrstvu přímo v tělese, které izolujeme. Takže sice také vytváříme povlak na povrchu, ten ovšem slouží "pouze" k transportu krystalizačního materiálu do struktury.
Mezi výhody patří např. to, že taková vrstva se jen těžko může poškodit a mj. to, že to dost dobře funguje proti negativnímu tlaku vody, neb výše zmíněná voda uvnitř izolovaného předmětu si "sama" dále vytahuje utěsňující krystaly, které tím pádem pronikají o to hlouběji do struktury.
Nevýhodou je nepružnost a tedy neschopnost zvládat trhliny a prasklinky ve struktuře, dále je poměrně složité vyřešit utěsnění dilatačních spár a napojení na různé objekty, jako jsou guly, chrliče, rámy dveří, přechody podlaha/stěna, atp.
Nelze také vždy na 100% zaručit dlouhodobou přídržnost naaplikované vrstvy, proto to není ideální volba např. pod dlažbu. Když dojde k pozdějšímu uvolnění dané vrstvy, z hlediska hydroizolace to již nevadí, protože krystaly již jsou ve struktuře a tedy izolace pak i nadále funguje. Nicméně pokud by vám s ní odpadla dlažba či obklad, radost mít asi nebudete. :-)
Další možností je namíchání speciální směsi přísad do betonu již při tvorbě daného objektu, tak aby byla výsledná struktura rovnou vodotěsná.
To ovšem není v běžných podmínkách snadné. Přísady do betonu jsou velká alchymie a ideální je nachat si takovou směs vyrobit rovnou v betonárce. Nejkvalitnější beton je "silniční" a dále pak "vodostavební".
Známou přísadou, se kterou by měl jít vyrobit vodotěsný beton je Xypex. Nemáme s ním ale vlastní zkušenost, ani ho nenabízíme - díky distibuční (ne)politice výrobce.
Tyto se také dělí na několik odlišných podtypů:
Tento druh poměrně vyčnívá z řady a mj. představuje jedno z nejlepších řešení pro izolaci terasy (nad obytným nebo užitným prostorem, NE pro terasu na terénu).
Jeho hlavními přednostmi jsou bezkonkureční pružnost a průtažnost a dále přilnavost ke všem materiálům, včetně kovů, což se na terasách a balkónech často hodí při napojování na různá oplechování či jiné kovové prvky.
Tyto mohou být buď ve formě nátěru, který pak slouží jako finální a pochozí vrstva a může být i tónován do velké škály barev dle RAL: Sikafloor 400N Elastic Plus, jakožto o fous levnější "hobby" varianta, dostupná ve dvou odstínech (RAL 7032 a RAL 1001) a jeho lepší "průmyslová" verze Sikafloor 400N, která jde právě tónovat do širokého spektra RAL a vytváří silnější a odolnější vrstvu - kontaktujte nás pro bližší info a nabídku.
Dalším zajímavým materiálem je Sikabond-T8, což je izolace a lepidlo na dlažbu v jednom.
V prvním kroku se tímto materiálem vytvoří souvislá hydroizolační vrstva a po jejím zaschnutí se tím samým přilepí dlažba.
Výhodami jsou trvalá a velmi vysoká pružnost, nulová nasákavost a naprostá voděodolnost a nepropustnost.
Mezi hlavní nevýhody patří nutnost mít dokonale rovný podklad, neb vyrovnávání tímto drahým materiálem značně (a zbytečně) navyšuje konečnou cenu.
Dále si někteří "šikulové" stěžovali na to, že se tím zmazali a jelikož toto lepidlo opravdu drží fest snad úplně na všem, bylo to zmazání dosti trvalé :-D Šikovnější ale nemusí mít strach, navíc existují fajnové čistící ubrousky.
Ještě jedno specifikum - díky řídké konzistenci je třeba si vypodložit soklíky a prvky lepenené na svislé plochy (zajistit proti skluzu).
Nicméně výsledek je při pečlivém provedení opravdu nedostižně trvanlivý a odolný - za nás jedno z nejlepších řešení pro terasy z hlediska funkce a životnosti.
Marcons International s.r.o.
V Chotejně 765/15
Praha 10 - Hostivař
Bankovní účet:
2200207320 / 2010 (FIO banka)