Hydroizolace

Jak vybrat tu správnou hydroizolaci

Nejdůležitější je samozřejmě to, co potřebuji zaizolovat, z čehož většinou automaticky vyplyne vše ostatní. 
Pokud tedy potřebuji vyřešit např. hydroizolaci koupelny v soukromém bytě, na které bude dlažba a obklad, pak je vše jasné: je to interiér, běžná/nízká zátěž, není třeba ani prodyšnost, ani pochůznost ani odolnost proti UV... 
Zbývá pak ještě doplnit, na jaký druh podkladu se bude hydroizolace aplikovat.
Cementové materiály se např. nemohou aplikovat přímo na anhydritový podklad - je nutné zvolit buď necementovou alternativu a nebo případně použít uzavírací penetraci, která ale není součástí standardního řešení, neb pod většinu (cementových) hydroizolací se nepenetruje. On by ostatně v potenciálně mokrých či vlhkých prostorech anhydrit vůbec být neměl, nicméně v praxi se s tím často setkáváme. O to lépe a pečlivěji je třeba hydroizolaci provést.

Pokud potřebuji řešit izolaci něčeho co nespadá do zmíněných standardních kategorií, je třeba posoudit několik důležitých aspektů:

1. Jedná se interiér nebo exteriér? 
   To je důležité pro volbu odolnosti, pružnosti a prodyšnosti.
   V interiéru může být prakticky cokoliv z našeho sortimentu. V exteriéru je to o dost zajímavější...
2.  Může být v izolovaném podkladu voda či vlhkost?
   Toto je zcela zásadní věc, neb voda a vodní páry v zaizolovaném podkladu stoupají směrem nahoru a když narazí na vrstvu hydroizolace, vytváří na ní nemalý tlak - je to pak tak trochu jako takový "papiňák". A když přijde zima a mráz, namáhání a destrukce jen zesilují...
   Toto je tak častý neduh venkovních betonů, které nebyly odizolovány ze spodu a ze stran, často i bez jakékoliv drenáže a oddělení od okolní zeminy, takže kromě vody ze shora pěkně cucají vodu ze stran a ze spodu. A ta pak dříve či později úspěšně odděluje celá na vrch naaplikovaná souvrství, často i s kusy samotného betonu. 
   Obecně se tedy dá říci, že do exteriéru jsou vhodné prodyšné typy hydroizolací. Navíc prodyšnost se mezi jednotlivými typy liší.
   Typické prodyšné izolace jsou ty na bázi cementu a obecně platí, že dvousložkové mají prodyšnost nižší a jednosložkové naopak vyšší. 
   Na druhou stranu, dvousložkové jsou výrazně pružnější a houževnatější, dokáží (lépe) překlenovat praskliny a trhliny a zvládat deformace podkladu. 
   Jednosložkové jsou většinou snazší na zpracování, ale technologicky prostě nejde do pouze suché směsi dostat tolik polymerů (které zajišťují právě tu pružnost/flexibilitu), jako je v těch dvousložkových.
3. Bude na izolaci nějaká další vrstva?
   Pokud ne, je třeba vybrat takovou, která je odolná UV záření. 
   Dále, pokud se po ní bude i chodit, je třeba vybrat takovou, která to zvládne - pochozí hydroizolace.
   Někoho by pak také mohlo zajímat jakou bude mít izolace barvu či špinivost...
   Pokud naopak budu chtít na izolaci dále něco lepit, musím zvolit takovou, která to umožňuje a bude kompatibilní s příslušným lepidlem. 
4. Jaké bude zatížení hydroizolace? 
   - Bude vystavena jen občasné spršce a nebo bude trvale pod vodou, např. v bazénu či septiku?  Je třeba zásadní rozdíl zda se chystáte izolovat sprchový kout v bytě se dvěma obyvateli a nebo sprchy ve fitness centru či spa.
   - Bude izolace vystavena pozitivnímu nebo i negativnímu tlaku vody? Negativním tlakem je myšleno, že voda bude působit směrem z podkladu, na kterém je izolace nanesena. Příkladem může být např. vana bazénu, které někdo "zapomněl" udělat vnější izolaci vůči okolnímu terénu, ve kterém se prakticky vždy vyskytuje větší či menší množství vody, i kdyby jen občas...
   - Hrozí, že by se v podkladu mohly vytvářet praskliny? Pokud ano, je třeba zvolit dostatečně pružnou a/nebo vyztuženou variantu.
5. Z čeho je podklad, na který hydroizolaci aplikuji?
   Zmínili jsme již výše anhydrit, ale jsou i další speciality - např. pokud jdu izolovat něco ošetřené nějakou "černou věcí", tedy něčím na bázi asfaltu, bitumenu či živice, musím zvolit kompatibilní materiál. Většinou jsou to opět produkty na bázi bitumenu či živice, ale umí to dnes už i některé na bázi cementu a jiných materiálů.

Nyní se pojďme trochu blíže podívat na některé druhy izolací:

Stěrkové hydroizolace

V cementové variantě se jedná asi o nejčastěji používaný typ, zejména pro exteriér a zátěžové interiéry. 
Jak název napovídá, nanáší se hladítkem v několika vrstvách (2 až 3).
Jsou pružné, houževnaté, prodyšné pro vodní páry, často i UV odolné a pochozí (i když někdy "neoficiálně") a obecně i dobře a snadno zpracovatelné (i když už nám pár "borců" předvedlo různá "kouzla" :-D ).
Typické použití je na balkóny, bazény, do garáže, veřejných sprch, s jistou výhradou na terasy...

Nátěrové hydroizolace

Opět název je všeříkající... Společně se stěrkovými by se také daly označit jako "povlakové" izolace. 
Jsou nicméně dostatečně řídké pro aplikaci štětkou, štětcem nebo dokonce i válečkem, což je pro mnoho lidí snadnější než stěrkování. 
Sem patří poměrně široké spektrum, včetně některých společných z kategorie stěrkových.

Injektážní hydroizolace

Tyto se typicky používají pro vytvoření dodatečné vodotěsné bariéry ve zdivu, ve kterém vzlíná vlhkost. 
Stěna se navrtá hlubokými otvory v určeném rozestupu, do kterých se následně injektuje krém či roztok, který se vsákne do zdiva a vytvoří souvislou neprostupnou clonu, která zabrání dalšímu vzlínání vody, tvorbě plísní a dalším spojeným neduhům.
Injektáž může být nízkotlaká nebo vysokotlaká. 
Pro provedení svépomocí je samozřejmě vhodná nízkotlaká, ke které stačí pouze služná vytlačovací pistole s vhodnou aplikační trubičkou nebo hadičkou. 
Vysokotlaká verze poskytuje o něco vyšší účinnost, nicméně vyžaduje další vybavení a je vhodná spíše pro profesionální použití.

Strukturální hydroizolace

Když jsme výše mluvili o povlakových, které vytvářejí vrstvu na izolovaném objektu, strukturálními myslíme ty, které vytváření nepropustnou vrstvu přímo ve struktuře izolovaného objektu. 

Typický zástupce: krystalizační hydroizolace - velmi specifický typ s řadou výhod, ale i nevýhod. 
Materiál se nanáší na vodou nasycený podklad a nadále se musí udržovat vlhký až mokrý po dobu mnoha hodin až jednotek dnů. Během této doby do struktury podkladu (betonu) prosakují speciální polymery, které v něm následně krystalizují, čímž ucpou všechny volné dutinky a kapiláry a vytvoří tak nepropustnou vrstvu přímo v tělese, které izolujeme. Takže sice také vytváříme povlak na povrchu, ten ovšem slouží "pouze" k transportu krystalizačního materiálu do struktury.
Mezi výhody patří např. to, že taková vrstva se jen těžko může poškodit a mj. to, že to dost dobře funguje proti negativnímu tlaku vody, neb výše zmíněná voda uvnitř izolovaného předmětu si "sama" dále vytahuje utěsňující krystaly, které tím pádem pronikají o to hlouběji do struktury.
Nevýhodou je nepružnost a tedy neschopnost zvládat trhliny a prasklinky ve struktuře, dále je poměrně složité vyřešit utěsnění dilatačních spár a napojení na různé objekty, jako jsou guly, chrliče, rámy dveří, přechody podlaha/stěna, atp. 
Nelze také vždy na 100% zaručit dlouhodobou přídržnost naaplikované vrstvy, proto to není ideální volba např. pod dlažbu. Když dojde k pozdějšímu uvolnění dané vrstvy, z hlediska hydroizolace to již nevadí, protože krystaly již jsou ve struktuře a tedy izolace pak i nadále funguje. Nicméně pokud by vám s ní odpadla dlažba či obklad, radost mít asi nebudete. :-)

Další možností je namíchání speciální směsi přísad do betonu již při tvorbě daného objektu, tak aby byla výsledná struktura rovnou vodotěsná. 
To ovšem není v běžných podmínkách snadné. Přísady do betonu jsou velká alchymie a ideální je nachat si takovou směs vyrobit rovnou v betonárce. Nejkvalitnější beton je "silniční" a dále pak "vodostavební". 
Známou přísadou, se kterou by měl jít vyrobit vodotěsný beton je Xypex. Nemáme s ním ale vlastní zkušenost, ani ho nenabízíme - díky distibuční (ne)politice výrobce.

Pásové hydroizolace

Tyto se také dělí na několik odlišných podtypů:

• PVC folie 
  Několik mm silné, velmi odolné, UV stabilní, pružné a v některých případech i pochozí folie, které se svařují za tepla. Používají se nejčastěji na plochých střechách a nebo terasách - mohou být pak buď holé nebo na nich může být např. dlažba na terčích a nebo dřevěný či WPC rošt.
  Na tyto folie prakticky nelze lepit další vrstvy jako např. dlažbu apod. 
  Typickými zástupci jsou např. Fatrafol, Alkorplan a od našich dodavatelů nabízíme Sikaplan a Mapeplan - řeší se projektově, zadejte si u nás poptávku ;-)
• Folie kašírované textilií 
  Toto je speciální typ, který je na rozdíl od výše uvedených folií výrazně tenčí, přesto také velmi odolný a nakašírovaná vrstva textilie umožňuje nalepení následných vrstev, typicky dlažby.
  K podkladu se lepí buď kvalitními cementovými lepidly (musí být hydraulicky vytvrzující, tedy schopné vytvrdnout i bez přístupu vzduchu) a nebo speciálními hydroizolačními lepidly, jako např. Schönox iFix.
  Výhodou tohoto řešení nemusí být jen celková kvalita a odolnost, která se většinou za dané peníze uplatní na terasách a balkónech, ale v kombinaci s Schönox iFix vytváří ultra rychlé řešení třeba i pro koupelny, neboť již za 2 hodiny po přilepení pásů k podkladu je možné na ně lepit obklady a dlažby. Tím pádem mohou řemeslníkům ušetřit min. jednu cestu tam a zpět - když dokončí hydroizolaci, mohou již pravděpodobně začít lepit keramiku od místa kde začali izolovat...
•  Asfaltové pásy
  Úplná klasika, která je snad jedinou výjimkou, kterou běžně nenabízíme.
  Co ovšem máme je jejich obdoba v tekuté formě. Těmto asi někdo říká lepenka v kýblu...
  Tyto tekuté varianty vycházejí materiálově na metr čtvereční dráž než asfaltové pásy, což ale vynahrazují některými výhodami:
  - největší z nich je snadné vytvoření souvislé vrstvy na členitých podkladech, kde by to pásy bylo pracné nebo i nemožné a navíc by bylo riziko, že některý spoj nebude  časem dost dobře těsnit
  - vše se dělá za studena - nepotřebujete hořák ani jiný zdroj tepla
  - je nižší pravděpodobnost defektních míst, díky souvislé bezešvé aplikaci ve více vrstvách

Polyuretanové hydroizolace

Tento druh poměrně vyčnívá z řady a mj. představuje jedno z nejlepších řešení pro izolaci terasy (nad obytným nebo užitným prostorem, NE pro terasu na terénu).

Jeho hlavními přednostmi jsou bezkonkureční pružnost a průtažnost a dále přilnavost ke všem materiálům, včetně kovů, což se na terasách a balkónech často hodí při napojování na různá oplechování či jiné kovové prvky.

Tyto mohou být buď ve formě nátěru, který pak slouží jako finální a pochozí vrstva a může být i tónován do velké škály barev dle RAL: Sikafloor 400N Elastic Plus, jakožto o fous levnější "hobby" varianta, dostupná ve dvou odstínech (RAL 7032 a RAL 1001) a jeho lepší "průmyslová" verze Sikafloor 400N, která jde právě tónovat do širokého spektra RAL a vytváří silnější a odolnější vrstvu - kontaktujte nás pro bližší info a nabídku.

Dalším zajímavým materiálem je Sikabond-T8, což je izolace a lepidlo na dlažbu v jednom.
V prvním kroku se tímto materiálem vytvoří souvislá hydroizolační vrstva a po jejím zaschnutí se tím samým přilepí dlažba. 
Výhodami jsou trvalá a velmi vysoká pružnost, nulová nasákavost a naprostá voděodolnost a nepropustnost.
Mezi hlavní nevýhody patří nutnost mít dokonale rovný podklad, neb vyrovnávání tímto drahým materiálem značně (a zbytečně) navyšuje konečnou cenu.
Dále si někteří "šikulové" stěžovali na to, že se tím zmazali a jelikož toto lepidlo opravdu drží fest snad úplně na všem, bylo to zmazání dosti trvalé :-D Šikovnější ale nemusí mít strach, navíc existují fajnové čistící ubrousky.
Ještě jedno specifikum - díky řídké konzistenci je třeba si vypodložit soklíky a prvky lepenené na svislé plochy (zajistit proti skluzu).
Nicméně výsledek je při pečlivém provedení opravdu nedostižně trvanlivý a odolný - za nás jedno z nejlepších řešení pro terasy z hlediska funkce a životnosti.