Klasifikace lepidel na lepení obkladů a dlažeb – co znamenají všechna ta čísla a písmena?

Chtěli byste vědět, co je opravdu v tom pytli s lepidlem na dlažbu, na kterém je spousta úžasně znějících barevných slibů, obrázků a symbolů?

Pokusíme se vám v tom udělat trochu více jasněji. Není to tak složité. Hledejte označení, které říká např. C2TE S1 a vypadá typicky nějak takto: 

C2TE S1 logo Mapei

Následující schéma ukazuje, co jednotlivé části označení znamenají. Každá pozice může mít několik variant podle klasifikace v normě ČSN EN 12004-1:

Klasifikace lepidel - obecně

Parametr

Symbol

Třída / význam

Normová hodnota / kritérium

Chemická báze

C

cementové lepidlo

cementové pojivo

D

disperzní lepidlo

polymerní disperze – připravené rovnou k použití

R

reaktivní lepidlo

vytvrzuje chemickou reakcí více složek (pryskyřice, epoxid)

Výkonnostní třída – C

C1

normální cementové

tahová přídržnost ≥ 0,5 MPa¹

C2

zlepšené cementové

tahová přídržnost ≥ 1,0 MPa¹

Výkonnostní třída – D

D1

normální disperzní

počáteční a po tepelném stárnutí ≥ 1,0 MPa

D2

zlepšené disperzní

D1 + dodatečná odolnost; po ponoření do vody ≥ 0,5 MPa a při zvýšené teplotě ≥ 1,0 MPa

Výkonnostní třída – R

R1

normální reaktivní

smyková přídržnost ≥ 2,0 MPa počáteční a po ponoření do vody

R2

zlepšené reaktivní

R1 + po tepelném šoku ≥ 2,0 MPa

Skluz

T

snížený skluz

≤ 0,5 mm

Otevřená doba

normální

přídržnost ≥ 0,5 MPa po ≥ 20 min²

E

prodloužená

přídržnost ≥ 0,5 MPa po ≥ 30 min

Rychlost tuhnutí

F

rychle tuhnoucí

časná přídržnost ≥ 0,5 MPa do 6 h;
otevřená doba ≥ 0,5 MPa po ≥ 10 min

Deformovatelnost

bez klasifikace S

není deklarována třída S1/S2

S1

deformovatelné

příčná deformace ≥ 2,5 až < 5 mm

S2

vysoce deformovatelné

příčná deformace ≥ 5 mm

Jednotlivá označení v trochu větším detailu:

C1/C2: požadavek se ověřuje při stanovených zkouškách přídržnosti:

  • počáteční
  • po působení vody
  • po tepelném stárnutí
  • po cyklech zmrazování/rozmrazování

T – snížený skluz

Udává schopnost lepidla zabránit posunutí dlaždice po jejím položení, což je důležité zejména při lepení na stěny.

Aby lepidlo získalo označení T, musí být skluz ≤ 0,5 mm.

Poznámka: To, že lepidlo nemá „T“ nemusí vůbec znamenat, že je horší. Některá lepidla jsou určená pro tzv. „tekuté lože“ neboli mají „(samo)smáčivý efekt“ – což je skvělá vlastnost při lepení dlažeb (na podlahu), kdy se takové lepidlo „rozleje“ pod dlaždicí jako med a vytvoří takřka 100% kontakt lepidla s dlaždicí, bez dutin. To je výhodné zejména v exteriérech a u zátěžových podlah. Navíc odpadá nutnost nanášet lepidlo na spodní stranu dlaždic, což šetří práci i lepidlo.

Existují také lepidla, u kterých výrobce umožňuje širší rozsah dávkování záměsové vody. Podle jejího množství lze připravit různé konzistence: od tekutého lože až po zcela tixotropní směs. U té dlaždice na stěně nesjíždí a lepidlo splňuje podmínky pro označení T. Toto písmeno pak může být součástí označení lepidla.

E – prodloužená otevřená doba

Velmi užitečný parametr, který bývá někdy chybně zaměňován s dobou zpracovatelnosti směsi.

Nejde o totéž.

Otevřená doba říká, jak dlouho po nanesení lepidla na podklad lze ještě položit dlaždici a dosáhnout normou požadované přídržnosti – tj. velmi praktická vlastnost lepidla.

Standardní požadavek u normálně tuhnoucího cementového lepidla (bez označení): ≥ 0,5 MPa po nejméně 20 minutách.

Aby mohlo mít lepidlo označení E, musí zvládnout ≥ 0,5 MPa po nejméně 30 minutách.

F – rychle tuhnoucí lepidlo

Pro takové cementové lepidlo je požadována časná tahová přídržnost: ≥ 0,5 MPa nejpozději po 6 hodinách.

Současně se u F mění požadavek na otevřenou dobu (označení E): ≥ 0,5 MPa po nejméně 10 minutách.

S1 / S2 – deformovatelnost

Toto je druhá velmi důležitá oblast, zejména u tzv. „flexibilních“ lepidel. Měří se příčná deformace vytvrzeného cementového lepidla.

Z lepidla se vytvoří vzorek o rozměrech přibližně 280 × 45 × 3 mm. Položí se mezi podpěry vzdálené 200 mm a zkušební přístroj na něj uprostřed tlačí. Měří se, o kolik se vzorek prohne, než praskne.

Měří se o kolik se vzorek prohnul předtím než prasknul.

Tedy toto je to, co říká, zda je lepidlo skutečně pružné a tedy do jaké míry zvládne pohyby a pnutí podkladu. Navíc je třeba zdůraznit, že se nejedná o pružnost ve smyslu průtahu nebo modulu pružnosti – jde o hodnotu příčné deformace.

Třída

Příčná deformace

Význam

bez S

není klasifikováno jako S1/S2

S1

≥ 2,5 a < 5 mm

deformovatelné

S2

≥ 5 mm

vysoce deformovatelné

Poznámka: všimněte si, že S2 nemá žádný horní limit.

Tzn. průhyb může být 6mm, ale také „nekonečno“. Dlouho jsme měli na firmě vzorek dvousložkového cementového lepidla od Schomburg, naneseného na vzorku jejich Aquafinu-2K (hydrostěrka), který je sám o sobě super pružný – dá se ohýbat prakticky libovolně, aniž by se zlomil nebo jinak narušil. I to lepidlo, nanesené (menším) hřebenem, všechny tyto ohyby zcela obdobně ustálo. A že jsme se ho naohýbali.

Zajímavé ale bylo, že takto vysoký podíl disperze vedl od určitého bodu ke snižování přídržnosti (dávka míchání disperze s vodou je volitelná od 0 do 100%).

 Testování pružnosti S1 a S2

Závěrečné shrnutí pro bleskovou orientaci:

C / D / R = z čeho je lepidlo

C cementové · D disperzní · R reaktivní

1 / 2 = výkonnostní třída

1 normální · 2 zlepšené

T = nesjíždí

skluz maximálně 0,5 mm

E = delší čas pro lepení

normová otevřená doba minimálně 30 minut

F = rychle tuhne

u cementových lepidel přídržnost ≥0,5 MPa nejpozději po 6 h

S1 = deformovatelné

příčná deformace ≥2,5 a <5 mm

S2 = vysoce deformovatelné

příčná deformace ≥5 mm až nekonečno

Důležité: Co klasifikace EN 12004 neříká

C2TE S1 neznamená automaticky, že je lepidlo vhodné pro každou náročnou aplikaci. To obecně tato norma nepopisuje ani nepostihuje. Jde o čistě technické otestování základních vlastností a parametrů daného produktu.

Z označení samotného například nezjistíme:

  • maximální formát dlaždice,
  • maximální hmotnost obkladu,
  • vhodnost pro konkrétní přírodní kámen,
  • vhodnost pro skleněnou mozaiku,
  • vhodnost pro bazény,
  • vhodnost pro fasády,
  • maximální tloušťku vrstvy,
  • skutečnou dobu zpracovatelnosti,
  • čas pochoznosti,
  • čas spárování,
  • skutečnou otevřenou dobu deklarovanou výrobcem,
  • spotřebu,
  • barvu lepidla,
  • vhodnost pro konkrétní problematický podklad,
  • maximální či minimální provozní teplotu.

Všechny tyto a podobné informace hledejte v technickém listu konkrétního výrobku nebo se obraťte na technický servis dodavatele.

A na závěr ještě jedna doplňující a dnes (2026) již možná trochu historická poznámka k tomu, čemu se v Čechách říká a hlavně říkalo „flex lepidlo“ nebo „flexibilní lepidlo“.

Dříve se v ČR označení „flex“, „flexi“ nebo „flexibilní“ používalo velmi volně, typicky pro lepidla C2, bez jakkoliv prokázané deformovatelnosti. Přičemž samotná třída C2 flexibilitu vůbec neznamená. Což bylo logicky matoucí, zavádějící, až klamavé.

Od dubna roku 2015 si na to úřady došláply a od té doby je pojem „flexibilní“ spojena u lepidel na obklady a dlažby výhradně s normově ověřenou příčnou deformací – tedy třídou S1 nebo S2.

A jako vždy jsme tu pro vás, tým Marcons alias Chytré Stavební Materiály. Rádi vám kdykoliv pomůžeme a poradíme s výběrem těch správných produktů.